Kapitán

Se psy jsem vyrůstala od útlého dětství. Moji rodiče byli chovateli standardních jezevčíků. Když jsem odešla na školu do Prahy, velice rychle mi začala psí společnost chybět. Chtělo to někoho, kdo by se na mě těšil a s kým bych mohla vyrážet na dlouhé relaxační procházky do lesa. Dlouho jsem zvažovala, jakého psa si vybrat. Měla jsem nemálo nároků, ze kterých jsem nechtěla ustoupit. Vypadalo to, že takový pes neexistuje. Pak jsem v knize narazila na šiperku, pro mě do té doby neznámé plemeno. Našla jsem si o něm více informací a okamžitě jsem se do něho zamilovala. Dali jsme se do shánění štěňátka, což nebylo jednoduché. Šiperek u nás není mnoho. Nakonec jsem si zamluvila jedno štěně u zkušené chovatelské stanice Nubika. Těšili jsme se, až se narodí, ale ještě jsme neznali jméno. Proto jsme začali používat pracovní jméno Kapitán, což se samozřejmě tak uchytilo, že i když papírově máme doma Albu Nubiku, nikdo jí neřekne jinak, než Kapitáne. Domů jsme si Kapitána přivedli začátkem července 2014 a od těch dob mě provází všude, kam se hnu. Na skautské tábory a výpravy, za ségrou na Vysočinu, na chalupu v Krkonoších, do Prahy … zkrátka všude. Přirostly jsme si nesmírně k srdci a já už si bez svého Kapitána nedokáži představit svůj život. A těším se, co nás spolu ještě čeká.